středa 24. února 2016

I'm alive! | Moriko

Etoo... 'banwa~ minna-san....

 
Název neodkazuje k endingu Kuroshitsuji (který se mi z nějakýho záhadnýho důvodu vybavil, ačkoliv jsem Kuroshitsuji viděla před víc jak rokem.... :D), ale k skutečnosti, že jsem se konečně rozhodla vyvinout jakousik  effort  snahu a zmínit se že žiju. A bo si včil užívám jarních prázdnin, řekla jsem si, čemu ne. A SKUTEČNĚ JSEM SE K TOMU DOKOPALA. *očekává řádný aplaus*
I když, pochybuju, že moje kecy tu někomu chyběly.
Musím se pochválit, že mě nezastaví ani babiččina klávesnice, která je prosím taková ta klasická i s numerickou a vším, na což já, jako uživatel notebooku opravdu zvyklá nejsem. Prvních pět minut psaní článku mi zabralo googlení klávesové zkratky pro svislou čáru :D
Recenze už skoro nepíšu (tak nějak teď přemýšlím nad tím, jak to je s recenzáky.... Fragmentu jsem se už tak čtvrt roka neozvala a Knihcentrum se zase x měsíců neozvalo mi...nebo za to může moje přeplněná schránka). Navíc poslední dobou čtu tak málo, že ani moc není na co. Teda, já čtu, ale ne knihy, převážně povídky na AO3 a posty na tumblru (teda, převážně tady, nejlepší stránce o K Project fandomu :D). Pak taky mangu a pár light novel v aj. Dobře, teďka zkouším číst v angličtině Eragona (no, nevím nakolik to bude čtení v aj, vzhledem k tomu, že ho mám česky přečteného tolikrát, že bych některé pasáže mohla citovat..), ale jinak většinu knih odložím po prvních pár stránkách / kapitolách. Bojím se sama sebe. Poprvé od svých sedmi let nemám náladu na čtení knih. Předloni byla moje spotřeba knih zhruba 20/měsíc. Teďka jsem kleska na 3-4 měsíčně. Nevěřím, že je to možné. Není, není a není. Jenom se mi to zdá. Určitě.
Musím ale říct, že jsem minulý týden knihu přečetla :D Chystala jsem se na ni už nějakou tu dobu, ale nikdy jsem si ji z nějakého důvodu nesehnala. Nějak jsem ji nikde nemohla najít. Z nějakého důvodu ale teď ta kniha začala být populární v naší třídě a tak se mi povedlo si ji sehnat od spolužačky. A musím říct, že na mě tohle dílo hluboce zapůsobilo. Mluvím o knize My děti ze stanice ZOO. Plánuju sepsat recenzi, takže se nebudu moc vykecávat.
A když už se motáme okolo těch recenzí, možná dneska přijde jedna anime recenze - od 22.10.2015 mi v konceptech smutně leží recenze na Kokoro Connect, což je podle mě poněkud neznámé anime, které si opravdu zaslouží větší známost :)

Jak to tak po sobě čtu, uvědomuju si, že zase kecám úplně o ničem. Neumím psát výkecy.... proto mi nikdy nevydrželo ani psaní deníků. Ale než to ukončím... uh, co že jsem to chtěla? Tak to končí, když překliknete na vedlejší okno a zakoukáte se na video k vocaloid písničce. Mám trochu problémy s udržením pozornosti.
Etoo.
Upřímně, nemám nejmenší tušení, co jsem to chtěla napsat.
Když už tu ale padl ten vocaloid.... nepovažuju se za nijak zvlášť fandu tohohle stylu, i když musím uznat, že mají geniálně promakaná videa... musím vám sem postnout jednu písničku. Zpívá to Kagamine Rin a jmenuje se to Lost One's Weeping. Narazila jsem na ni náhodou a ze začátku se mi ani moc nelíbila. Ale má úžasný text a ještě lepší video. Ještě o něco více se mi líbí text anglické verze, ale ta je zase ještě uječenější.


Okey (o hodinu a půl později... xso, s mojí pozorností to fakt jde z kopce....), je tu asi milion věcí, které bych vám mohla vyprávět, ale nevidím důvod proč. Informace jsou nebezpečná věc.
M.

2 komentáře:

Nezapomeňte nám napsat, jak se vám článek líbil a nechat odkaz na svůj blog :)