sobota 5. března 2016

"Nezapomeňte - nepřátelská brána je dole." | Enderova hra

http://www.laser-books.cz/covers/osceh-pb.jpgNázev: Enderova hra
Originál: Ender's Game
Autor: Orson Scott Card
Přeložil: František Nešpor
Díl: 1.
Série: Enderova sága
Edice: Mistrovská díle SF (Sience Fiction)
Nakladatelství: Laser
Rok vydání: 2015 (první vydání 1994)
Vydání: 6.
Rok vydání originálu: 1985
Žánr: sci-fi,
Počet stran: 376

 


Anotace:
LEGENDÁRNÍ SIENCE FICTION NEBULA 1985 & HUGO 1986
Země je opět v nebezpečí. Mimozemská rasa je připravena k rozhodujícímu úderu. Přežití lidstva závisí na vojenském géniovi, který by měl vetřelce porazit.
Ale kdo jím bude?
Ender Wiggin. Geniální. Nemilosrdný. Lstivý. Mistr taktiky a strategie. A dítě. 
(zadní strana knihy)
Děj:
Je rok 2155 a Andrewovi Wigginovi přezdívanému Ender je šest let. Nastupuje do Bitevní školy, kde se z geniálních dětí vychovávají geniální vojáci, cvičení proti hrozbě Termiťanů, jež už lidstvo dříve málem vyhubili. Ender musí zvládnout náročný výcvik i pletichy dospělých, protože se zdá, že to bude právě on, komu na bedrech leží osud planety Země.

Můj názor:
Enderovu hru jsem nyní četla po druhé a tak jsem se rozhodla, že bych na ni mohla sepsat recenzi. Původně jsem měla v plánu přepracovat recenzi, kterou jsem kdysi zveřejnila na svém předešlém blogu, jenže potom jsem zjistila, že jsem ji vlastně nikdy nenapsala. Takže bohužel nemohu srovnat své dojmy po prvním a druhém přečtení.
Výtisk, který vlastním, je doplněn i o předmluvu, jež autor napsal až šest let po prvním vydání knihy a mi to nedá, abych se k ní nevyjádřila. Je dosti dlouhá, končí až na pětadvacáté straně knihy. Ale to mi vůbec nevadilo, jelikož mne předmluva opravdu bavila. Upřímně, autor si mě získal již v tomto úvodu. Card zde líčí cestu, kterou během vymýšlení Enderovy hry ušel a také zpětnou vazbu, které se mu po prvním vydání dostalo. Může to vyznít jako prázdné tlachání, ale ono to má myšlenku. Myslete si, že jsem divná, ale mě se ta předmluva líbila skoro stejně, jako samotný příběh Endera Wiggina.
Andrew "Ender" Wiggin, naše hlavní postava, je šestiletý génius a také Třetí. "Třetí" je někdo, kdo by neměl existovat, protože zákony o regulaci počtu obyvatel nepovolují víc než dvě děti. Enderovo početí bylo povoleno díky velkému potenciálu jeho starších sourozenců. Ender naplňuje očekávání dospělých a tak nastupuje do Bitevní školy - školy, jež poletuje někde na oběžné dráze kolem Země, školy, kde z dětí vychovávají vojáky. Tam musí soupeřit s ostatními dětmi, stejně jako s dospělými, jež mu hází klacky pod nohy a tlačí jej až za hranice možností, aby z něj vytvořili lidskou zbraň. Zbraň, jež dokáže odvrátit hrozbu termiťácké invaze.
Ender v žádném případě není žádný uplakaný děťátko, co ani neumí pořádně mluvit nebo si zavázat tkaničku, jak to u dnešních šestiletých dítek vídáváme. Naopak, je opravdu vyspělý a většinu času máte pocit, jako by byl mnohem starší. Enderův enormně nízký věk je taky častým terčem kritiky - každý tvrdí, že takhle se šestileté děcko chovat prostě nemůže. Částečně s tím souhlasím, protože šest je opravdu nízký věk. Ovšem, nemyslím si, že by Ender musel být o moc starší, aby to bylo realističtější. Stačil by tak rok. Náš malý génius je ale až na tenhle věkový aspekt naprosto realisticky vylíčen, všechny jeho emoce, morální rozpory, reakce. Jeho psychika byla brilantně propracovaná, Enderova osobnost na mě skrz stránky knihy dýchala.
http://www.endersansible.com/fan-art/
Loga všech "armád" jimiž Ender prošel, spolu s logem Bitevní školy
Stejně jako personalita hlavního hrdiny je brilantně vykreslen i prostor Bitevní školy - nebo spíše hlavní náplně života v ní. A tím byla hra. Hra probíhá v Bitevních místnostech s nulovou gravitací a jejím účelem je zlikvidovar protější tým a otevřít nepřátelskou bránu. Tyto hry naplňují velkou část knihy a máme možnost pozorovat Enderovu cestu jednotlivými týmy až k vlastní "armádě". Každá hra byla něčím výjímečná, stejně jako Enderovy novátorské taktiky a jeho schopnost oddělit se od klasické orientace nahoře-dole. Právě odsud pochází slavná věta, jež je i v názvu recenze. Nepřátelská brána je dole.
Logo Mezinárodní flotily
Enderův příběh ale není jediný, jež je v téhle knížce nalezneme. Na začátku téměř každé kapitoly jsme se mohli dočkat útržků rozhovorů plukovníka Graffa, ředitele Bitevní školy a majora Andersona, jež dohlížel na Mezinárodní flotilu. Tyto útržky nám dávaly možnost lépe pochopit celou pokroucenost Bitevní školy, celou myšlenku většího dobra, na kterém tato instituce stála. Vím, že jsem četla několik komentářů, jež tyto vsuvky odsuzovaly jako zbytečné a matoucí, ale podle mě to byl další dílek skládačky, jež tohle geniální dílo tvořil - bez těhle vsuvek, které mě často až pobavily, nesouc v sobě, hlavně ze začátku, notnou dávku suchého šibeničního humoru, by Enderův příběh prostě nebyl kompletní.
Dalším často kritizovaným dílkem puzzle byla část vyprávěná z pohledu Enderovy o dva roky starší sestry Valentiny. Ta se připojuje k Petrovi, nejstaršímu ze sourozenců Wigginů a začínají společně brouzdat vodami sítě. Pod pseudonymy Locke a Démosthenés píší o politických tématek, využívají své inteligence a získávají vliv.

"Od psaní zpravodajského sloupku k ovládnutí světa vede dlouhá cesta," připomněla mu Valentina. "Tak dlouhá, že ji ještě nikdo neušel."
(strana 170)

Pro mě osobně je to jedna z nejlepších částí celého příběhu a je mi líto, že není delší, vůbec mi nepřipadá zbytečnou a nesmyslnou. Navíc nám nabízí další úžasně promyšlené charaktery - Enderovi sourozenci jsou skoro stejně chytří jako on, ale přesto zcela odlišní. Valentina byla  na jednu stranu hodná, smířlivá dívka, na druhou ovšem zdatná manipulátorka, která dobře věděla, jak dostat ostatní na svou stranu. Petr nebyl o nic méně vychytralý, ovšem o mnoho krutější a ctižádostivější. A musím se přiznat, že mě jako charakter fascinoval. Stejně jako Valentině mi celou dobu vrtalo hlavou, kolik z jeho lítosti je pravda a kolik klam a chladné kalkulace. Při prvním čtení jsem jej viděla jako zvráceného, krutého manipulátora, osobu, která ničila a ubližovala prostě proto, že mohla a chtěla. Nyní mi ale jeho charakter začal vrtat hlavou. Stále si nejsem jistá, jaký na něj mám názor jako na osobu, ale coby vedlejší charakter ho považuji za brilantně napsaný.
Na závěr se  ovšem opět musíme vrátit k Enderovi, jehož příběh Bitevní školou nekončí. Musí postoupit ještě náročné simulace ve Velitelské škole, aby byl připraven přijmout svůj osud v čele lidské flotily. A zde kniha vrcholí. Nenajdeme zde moc postupného gradování děje, prostě BUM a šok (hlavně pro Endera). Pokud jste pozornější čtenáři, tak to tak úplně šok nebude, protože náznaky odpovědi se dají najít už mnoho stránek zpátky, ovšem pokud jste jako já spíše typ čtenáře, jež knihu první přečte, nechá se vtáhnout do děje natolik, že ani nevnímá stránky a poté teprv zpětně rozebírá jednotlivé vrstvy příběhu, opravdu to šokem je. To je takový ten nepopsatelný stav, kdy čtetečtetečtetečtetečtetečt-BUMPRÁSKBAM....cožeto?!
Poté nám autor nechá ještě dost stránek na uklidnění se, zatímco příběh uzavírá. Nechá sice vyprchat ony pocity z hlavní události, ale zase tím dodává knize celistvost.
Na závěr bych se zlehka chtěla dotknout autorova stylu psaní. Jak už muselo vyplynout z mých předchozích odstavců, Card je mistrem v líčení psychiky postav. Tady neexistuje něco, jako špatně napsaná postava. Na způsobu, jak píše, je zajímavé to, že navzdory er-formě, dává velký prostor úvahám a myšlenkovým pochodům postavy, náhled do jejího nitra, aniž by vnucoval její pohled vyprávěním v první osobě. Jazyk, jež používá, není přehnaně složitý ani odborný, naopak je srozumitelný a skutečný. Výjímečně jsem tu a tam narazila na větu, která se mi stylisticky nelíbila nebo mi moc nedávala smysl, ale většinou to bylo buď tím, že jsem si ji přečetla blbě, nebo prostě podivným překladem, protože když jsem si větu pokusila představit v angličtině, zněla mi mnohem normálněji.
A než to ukončím definitivně, ráda bych to shrnula. Enderova hra je úžasný psychologický thriller zahalený do sci-fi pláště. Vtáhne vás do děje a nepustí. Autor píše čtivým stylem a skvěle líčí jak prostředí, tak charaktery. Pokud budu hnidopich, musím si postěžovat na přehnaně mladý věk Endera či skutečnost, že při troše uvažování je konec lehce předvídatelný. Taky nesmíme opomenout skutečnost, že se jedná o román napsaný v osmdesátých letech a podle toho vypadá jak popis techniky, tak světa (například existence Varšavské smlouvy). Knihu však hodnotím jako jednu z nejlepších, co jsem za dlouhou dobu četla a rozhodně ji doporučuji - i těm, co nepatří mezi fanoušky sience fiction.

Hodnocení knihy: 99%
Hodnocení obálky: 75%

Myslíte si, že nadané děti takto nemluví, jedině proto, že ony mají dost rozumu na to, aby takto nemluvily před vámi.
(strana 19)

Ukázka: PDF

Autor:
Orson Scott CardOrson pochází ze staré mormonské rodiny. V letech 1971–1973 působil jako mormonský misionář v Brazílii a v květnu 1977 si vzal svou ženu Kristine Allen. První dítě – Michael Geoffrey – se narodilo o rok později. Michael a jeho sourozenci Emily Janice, Charles Benjamin, Zina Margaret a Erin Louisa dostali jména podle oblíbených spisovatelů svých rodičů: Geoffrey Chaucerovi, Emily Brontëové, Emily Dickensonová, Charlesi Dickensovi, Margaretě Mitchellové a Luise Mae Alcottové. Charles zemřel nedlouho po svých sedmnáctých narozeninách a Erin krátce po narození.
Card je aktivní politický přispěvatel a mluvčí. Krátce po teroristických útocích 11. září 2001 začal psát sloupek pro místní noviny Greensboro Rhino Times nazvaný nejprve „War Watch“, později přejmenovaný na „World Watch“, tyto příspěvky lze nalézt na jeho oficiální stránce.

7 komentářů:

  1. Já jsem viděla film, který mě upřímně vůbec nebavil, ale už vůbec jsem nevěděla, že je na "motivy" knihy. Píšu to v uvozovkách, jelikož už z pár řádků téhle recenze jsem si odvodila, že se tvůrci značně odklonili od předlohy.
    Věřím, že knížka na rozdíl od filmu může být vydařená a jistě je oprávněné dát jít takto vysoké hodnocení, ale nevím, já bych po ní asi nesáhla :)
    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To docela chápu, protože film je naprosto příšerný :D Chtěla jsem svůj názor na něj zakomponovat i do recenze, ale říkala jsem si, že už je to dlouhé až moc i bez toho a stejně bych názor na něj opravdu nedokázala formulovat slušně :D

      Vymazat
  2. To vypadá vážně zajímavě! O této knize jsem ještě neslyšela, ale anotace a chvála mě hodně zaujaly, takže jakmile se dostanu do knihovny, rozhodně se po ní podívám. :)
    Skvělá recenze, mimochodem. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Je vidět, že tě kniha hodně oslovila :)
    Já jsem viděla pouze film :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mi osobně se film vůbec nelíbil a vidět ho před čtením knihy, asi po ní nikdy nesáhnu. Zvrácenost režisérů a jejich chuť ničit dobré díla je nekonečná :D

      Vymazat
    2. Film mi nakonec nepřišel tak dobrý... Celou dobu se vyvíjel slibně, ale v závěru bych řekla, že to je jen lepší průměr :)

      Vymazat

Nezapomeňte nám napsat, jak se vám článek líbil a nechat odkaz na svůj blog :)